Zpěvák Viktor Sodoma: Zdravá konkurence v muzice je to nejlepší, co mohlo být.
Zpěvák Viktor Sodoma patří mezi nejznámější legendy české hudební scény. Nazpíval plno nezapomenutelných hitů jako Papoušek Kakadu či Tygr z Indie. Zahrál si také v muzikálu Noc na Karlštejně a v současné době zpívá s Karlem Kahovcem v projektu George and Beatovens a vystupuje v semaforském pořadu Návštěvní den.
Jak a kdy jste se dostal ke zpěvu?
Hodně brzy, protože jsem v podstatě z muzikantské rodiny. Moji rodiče zpívali swing a později byl můj otec první rock and rollový zpěvák v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Na silvestra v roce 1955 zazpíval první rock´n´roll „Rock Around the Clock“ s českým textem Jiřího Suchého v klubu Reduta, v Praze. Tam zpívala i maminka. Klub Reduta byl závodní podnik propagační tvorby, kde můj otec pracoval jako propagační výtvarník. Tam jsem slyšel poprvé rock´n´roll a od té doby to u nás hrálo pořád.
Měl jste nějaký pěvecký vzor?
V 50. letech otec sehnal desku Elvise Presleyho, tak jsem ho začal mít rád. Stejně jako celý svět.
Začínal jste ve skupině Flamengo, je to tak?
Ne, já jsem začínal v roce 1963 s orchestrem Zdeňka Bartáka, protože mě otec přihlásil do soutěže Hledáme nové talenty. Také jsem studoval keramickou školu v Bechyni, což bylo tehdy dobré muzikantské zázemí. Můj starší spolužák byl Miki Ryvola, který měl trampskou osadu Zlatý klíč a z toho později vznikla skupina Hoboes. Taky se mnou o rok výš studoval Karel Kryl a všichni jsme hráli na kytaru a zpívali trampské písničky. Miki Ryvola šel potom dělat country, Karel Kryl psal básně a já jsem se dal nejdřív na rock´n´roll a později na pop music. Po vojně přišla nabídka od Flamenga, od Petra Nováka. S tím jsem dělal tři měsíce, protože jsem potom dostal nabídku od Matadors. Když skončil rok 1968, tak jsem chvilku dělal s Petrem Spáleným v jeho projektu s Pavlínou Filipovskou. Potom jsem dostal nabídku od Václava Zahradníka, to byl pořad Sodoma – Gomora, kde jsem zpíval s Hanou Zagorovou a Jirkou Štědroněm. Když Jiří Korn odešel od Františka Ringa Čecha, tak jsem dostal nabídku já a byl jsem s ním tři roky, než tam přišel Jiří Schellinger. A pokračovalo to dále a dále.
Také jste působil v Divadle Semafor
Měl jsem průšvih s policií, dostal jsem zákaz a byl jsem pět let v Semaforu u Slávka Šimka, který mě tam ukryl. Po těch pěti letech žena sehnala angažmá s baletní skupinou v Itálii, tak jsem byl deset let v Itálii. Mezitím jsem ještě zpíval se skupinou Gradace z Nymburka, kde vznikla dobrá skladba Halabala Rock´n´Roll. Po Itálii jsem podnikal, měl jsem cukrárnu, později penzion. Ten pak spláchly povodně v Praze. V té době jsem ale zpíval právě se skupinou Mefisto s Petrem Kaplanem. Když bohužel umřel, tak jsem dostal lano od Kahovce. A protože zemřel v té době i Petr Novák, tak jsme udělali vzpomínku se skupinou na Petra Nováka a hrajeme dodnes.
Jedním z Vašich největších hitů je Tygr z Indie, jak na tento hit vzpomínáte?
To vzniklo právě v normalizační době u Františka Ringa Čecha, protože byl v Americe s divadlem, kde dělal bedňáka se svojí ženou a zjistil, jak se podniká. Lidem se musí dát to, co chtějí. Řekl si, že Češi mají rádi dechovku a polku, tak jim dáme polku s kytarama. Byly to obrovské úspěchy a muzika byla veselá.
Stále hrajete tyto písničky?
Já to hraju sám, chtějí to hlavně starší lidé. Teď máme pořad v rámci Semaforu – Návštěvní den pro Miloslava Šimka. Pořad vznikl k desetiletému výročí smrti Slávka Šimka a pořadatelé o něj projevili zájem. Je tam Krampol, Sobota, Miluška Voborníková, já, paní Svobodová a Jana Mařasová. Zkrátka ti, co byli v Semaforu za doby Slávka Šimka.
Zahrál jste si menší roli v muzikálu Noc na Karlštejně, jak na to vzpomínáte?
To bylo tehdy, když jsem byl na Bratislavské lyře a kamarádil jsem se s Jirkou Štaidlem, který vlastně psal scénář a psal písně. Nabídnul všem známým zpěvákům, aby se objevili v jedné písni. Film je nádherný, jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit.
Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?
Tehdy, v dobách zákazu bylo dost populární chodit na muziku, protože se zpívalo v jinotajích, zpívali se protest songy a big beat. Vzniklo spoustu krásných písniček v 60. a 70. letech od českých autorů, protože měli melodické vzory. Například Beatles. Po revoluci to na chvilku utichlo, protože lidé dělali politiku, pak se vrátili zpátky ke kořenům. Abych řekl pravdu, tak nádherný je, že dnes si člověk může vybrat, jakou muziku chce poslouchat. Od country přes dechovku, big bandy až po big beat a metal. Je naprostá svoboda a každý si vybere, co chce. Já jsem nesmírně spokojený, jsem příznivec novodobých talentů a fandím tomu. Jsem rád, že se po celé republice mohou projevit vynikající osobnosti, zpěváci. Je to jedině dobře, zdravá konkurence v muzice je to nejlepší, co mohlo být.
Ondřej Spýťa Syrový, Eliška Peterková
