Zřizovatel vězeňské školy VIZE Jan Beer: „Prevenci se věnujeme v krimi povídkách.“
Jan Beer byl sám v dávné minulosti ve výkonu trestu. Po odpykání však zcela změnil svůj život, dodělal si maturitu a absolvoval několik vysokých škol. Vstoupil ve známost především vzděláváním odsouzených, kvůli kterým založil vězeňskou školu VIZE v Jiřicích, která fungovala do srpna 2018. Věnuje se mimo jiné i mediální oblasti, vydává několik magazínů a byl manažerem zpěvačky světového jména Věry Bílé, kamarádí se s Dolly Buster… Jak tento koktejl vůbec může fungovat? PhDr. Mgr. et Mgr. Jan Beer, MBA naživo!
Začal jste studovat až v pozdním věku. Co Vás k tomu motivovalo?
Myslím si, že každý člověk, pokud někde bydlí, by měl umět základy matematiky a základy jazyka. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl dodělat maturitu. Poté jsem absolvoval na VŠ obory – sociální práce, sociální a masová komunikace a speciální pedagogika.
V současné době studuji psychologii a zvažuji doktorské studium andragogiky. Jinými slovy nějakou tu sobotu místo opalování či sledování seriálů si otevřu třeba etopedii a studuji.
Zmínil jste, že nyní studujete jednooborovou psychologii. Chtěl byste se výhledově věnovat i psychologickému poradenství?
Snažím se aplikovat poznatky z různých vědních oborů v běžném životě každý den. Zatím proto nedokážu říct, zdali bych chtěl být klinickým psychologem či nikoliv, ale nikdy neříkej nikdy. Člověk neví, co se může stát. Nyní uvažuji, že si udělám zkoušky na insolvenčního správce. Když je někdo předlužený a plácá se z jedné strany na druhou, tak by si nějakým způsobem měl udělat pořádek ve svém životě a ve svých financích. Tudíž se domnívám, že profese insolvenčního správce je potřebná.
Proslul jste vzděláváním odsouzených. Jak k tomuto nápadu došlo?
Došlo k tomu tak, že jsem se rozhodl využít osobní zkušenost z tohoto prostředí z pozice vězně, kdy jsem byl ještě hodně mladý. Takže jsem analyzoval velice rychle tu situaci a hledal odpověď na otázku, jak těmto lidem pomoci. Dodělat si vzdělání, pokud má někdo jen základní školu, je základním předpokladem na trhu práce.
Mezi žáky naší školy však nebyly jen osoby se základním vzděláním, ale třeba i právníci. Co má dělat právník, který zdefraudoval miliony svým klientům, je vyškrtnut z advokátní komory a má záznam v rejstříku trestů? I ten se může chopit štětky a začít malovat. Tedy tím se dostávám k tomu, že učebním oborem byl malíř – lakýrník.
Jak vznikala vězeňská škola VIZE?
Na to je jednoduchá odpověď – zákon č. 561/2004 Sb., tam je veškerá kuchařka a pokud člověk dodrží všechny parametry této zákonné normy, tak si školu může otevřít kdokoliv. Já bych na tom neviděl vůbec nic těžkého (smích).
A jak jste hodnotili své žáky?
Motivačně. Snažili jsme se vykřesat z každého maximum, od aplikace norem výkonu trestu až po oblasti slušného chování. Jinými slovy z nich dostat to nejlepší, co v nich je.
Setkal jste se tam i s problematickými žáky, kteří projevovali patologické chování?
Ta škála nástrojů, kterými vyučující mohl žáka umravnit, šla nad rámec běžně dostupných praktik, kterými vyučující může sjednat pořádek ve třídě, ve které žáci hlučí, nebo ve které se najde rušivý element. Jako kantor můžete použít napomenutí či důtku třídního učitele, ale ve vězení nemají žádnou hodnotu poznámky či schůzka s rodiči, protože jde o dospělé muže. V rámci spolupráce s vězeňskou službou, pokud někdo porušil pravidla daná příslušnými řády, tak mohl být umístěn až na 20 dnů na oddělení kázeňských trestů – lidově samotku.
Zaútočil někdy žák na pedagoga?
Na kolegyni Formáčkovou bral jeden žák židli, ale ostatní ho zpacifikovali. Důvodem byla trojka z písemky, on chtěl dvojku a považoval to za zjevnou nespravedlnost. Já jsem to poté řešil jako ředitel školy, ale nakonec žák pochopil, že to bylo objektivní hodnocení a nechal si to vysvětlit. Kolegyně Formáčková, která byla de facto poškozenou, nenavrhla ani napomenutí třídního učitele.
Mohli jste požádat, aby dozorci byli přítomni během výuky?
To by narušovalo školní proces. Byla samozřejmě přes kameru, která byla umístěna nejen ve třídě a v rámci odborného výcviku, prováděna vizuální kontrola. Nikdy jsme ale neměli zapotřebí požádat příslušníky Vězeňské služby, aby byli součástí výuky. Dbali jsme na to, aby se vězni cítili jako žáci ve škole v průběhu výuky či odborného výcviku.
Stalo se, že žáci třeba neprospěli v daném ročníku?
Bylo to tam klasicky strukturované hodnocením 1 – 5 a stalo se, že neprospěli někteří žáci a v řádném termínu a museli konat opravné zkoušky. Nevzpomínám si ale, že by byl někdo v opravném termínu či komisionálním zkoušení hodnocen nedostatečně.
Není bez zajímavosti, že doktorka Formáčková byla navržena na Zlatého Amose a tu cenu nakonec získala…
To byla aktivita žáků, do toho jsme nemohli mluvit. Každopádně jsem ale pyšný ředitel. Myslím si, že kolektiv pedagogů byl výborný.
VIZE jako škola přerušila činnost v srpnu 2018. Chtěl byste realizovat ještě nějaký podobný projekt?
Nikdy neříkej nikdy. Pokud bychom našli vhodné prostory, nemusí to být ani v ČR, ale třeba i na Slovensku či kdekoliv jinde, tak se žádným výzvám nebráním. Určitě ke vzdělávání mám kladný vztah a když osud bude chtít, tak tomu tak bude a když ne, tak ne.
Nyní působíte jako pedagog na katolické střední škole, kde mimo jiné jsou i žáci z výchovných ústavů, tj. žáci s patologickými jevy…
Jsou to vynikající žáci, kteří hledají sami sebe. Chybí jim možná vzory a těmi by se mohli stát vyučující nebo vychovatelé. Pokud se jim někdo vzorem stane, tak zaplať pánbůh, protože je může nasměrovat, jakým způsobem fungovat v životě.
Jak hodnotíte vývoj českého vzdělávání?
Teď jsem třeba zaskočen tím, že když se mladý člověk dostane do výchovného ústavu a je žákem konzervatoře, tak ho nikdo nebude uvolňovat pro absolvování této školy. Jinými slovy bychom neměli zapomínat na práva dětí. Právo ne vzdělávání má úplně každý a nelze ho zužovat jen na možnosti výchovného ústavu. Mělo by se přihlížet na zájem dítěte.
Také se věnujete publicistice. Jak jste se dostal k tomuto oboru?
V průběhu výkonu trestu, který jsem si odpykal v devadesátých letech, jsem poslal rukopis do literární soutěže A. C. Nora a skončil jsem na třetím místě, což byl takový impuls. Po propuštění z výkonu trestu jsem po nějaké době dostal nabídku pracovat v médiích jako pomocný redaktor. Znamenalo to, že jsem nosil a řezal tužky panu šéfredaktorovi, občas podal papír, řekl jsem mu nějakou myšlenku a po nějaké době ho vystřídal. A od té doby píšu… (směje se)
Beerovy krimimagazíny
Mimo jiné jste dělal manažera mnoha osobnostem – Dolly Buster, Věře Bílé aj.
Slovo manažer je silné slovo. S paní Norou Braumberger, která je ve světe známá jako Dolly Buster, bych řekl, že se spíše kamarádím a v rámci dlouholetého kontaktu si vycházíme vstříc. Věře Bílé jsem vydal dvě cédéčka. Prostě jsem v nějakém časopise četl, že nezpívá a nekoncertuje. Tak mě napadlo, že potěší její posluchače, když bude k dispozici CD. Našel jsem si správné regály, na kterých by se mohlo vystavovat a prodávat, a zeptal se majitele těch regálů. Byla to, tuším, knihkupecká síť Levné knihy a domluvil jsem se s nimi na podmínkách. Tudíž jsem pak sedl do auta a podíval se, kde jsou Rokycany. Tam jsem dojel na nádraží, kde jsem kupodivu narazil na jejího bratra a ten mi řekl, kde bydlí. Seznámil jsem se s ní a řekl, ať dá dohromady kapelu a domluvili jsme se. Vyšly dvě cédéčka a podařilo se několik koncertů.
V současné době vydáváte i krimi magazíny. Co obsahují?
Zúročujeme spolu s bývalými kolegy tu část života, kterou jsme strávili ve výkonu trestu. Tedy ne jako odsouzení, ale jako pedagogové. Nechali jsme se volně inspirovat vyprávěními našich žáků a popisujeme jejich příběhy. Z mnoha příběhů vyplývá, že do vězení se může dostat kdykoliv každý z nás. Myslím si, že v rámci prevence kriminality, ten, kdo čte ty kriminální příběhy, tak si dává většího bacha. Samozřejmě vše vychází zcela v souladu s nařízeními o ochraně osobních údajů – GDPR, jména jsou zaměněná.
Ondřej Spýťa Syrový
